Genetika lidského chování: Proč spolu souvisejí obezita a kouření

Na první pohled se může zdát, že obezita a kouření spolu nemají nic společného. Ve skutečnosti je ale spojuje mnohem více, než se dlouho předpokládalo. Moderní výzkum ukazuje, že oběma stavům mohou být společné některé mechanismy v mozku i část genetické výbavy člověka.

Dlouhá léta se věřilo, že kuřáci bývají štíhlejší hlavně proto, že nikotin potlačuje chuť k jídlu a mírně zvyšuje energetický výdej. Je pravda, že mnoho lidí po zanechání kouření přibere několik kilogramů (průměrně 4-5 kg za první 3 měsíce od zanechání kouření). Dnes už ale víme, že vysvětlení je mnohem složitější.

Mozek reaguje podobně na jídlo i nikotin

Když sníme něco, co nám chutná (např. sladké nebo tučné jídlo), mozek aktivuje systém odměny. Díky tomu máme příjemný pocit a chceme si zážitek zopakovat.

Stejný systém aktivuje také nikotin obsažený v cigaretách. Proto může být kouření tak návykové.

Neznamená to, že jídlo je droga nebo že obezita je závislost. Znamená to však, že některé mozkové okruhy, které řídí odměnu, motivaci a chuť opakovat určité chování, se při jídle i kouření částečně překrývají.

Proč lidé po zanechání kouření přibírají?

Nikotin tlumí pocit hladu a současně mírně zvyšuje množství energie, kterou organismus spálí.

Jakmile člověk přestane kouřit, tento účinek zmizí. Chuť k jídlu se zvýší a mnoho bývalých kuřáků začne častěji sahat po sladkostech nebo tučných jídlech (často jen ze zvyku, potřebují něco držet v ruce a mít nějaký jiný rituál místo kouření). Tělo navíc spaluje o něco méně energie než během kouření.

Výsledkem bývá nárůst tělesné hmotnosti. Průměrně lidé během prvního roku po odvykání přiberou 4-8 kilogramů, i když mezi jednotlivci existují velké rozdíly.

Co ukázala genetika?

Vědci si položili otázku, zda spojení mezi kouřením a obezitou není dáno jen samotným působením nikotinu. Proto analyzovali genetické varianty, o kterých se již dříve vědělo, že souvisejí s vyšším indexem tělesné hmotnosti (BMI). Následně zkoumali, zda stejné genetické varianty souvisejí také s kuřáckým chováním.

Výsledky byly překvapivé.

Ukázalo se, že lidé nesoucí určité genetické varianty spojené s vyšším BMI měli jako celek také vyšší pravděpodobnost, že začnou kouřit, a u kuřáků byla častější vyšší spotřeba cigaret.

Tyto výsledky byly potvrzeny na více než 150 000 účastnících z několika nezávislých studií.

Nejde jen o tělesnou hmotnost

Jedním z nejzajímavějších zjištění bylo, že tato souvislost nezávisela pouze na tom, kolik člověk vážil.

Jinými slovy – některé genetické varianty ovlivňovaly sklon ke kouření i tehdy, když se zohlednila samotná tělesná hmotnost. To naznačuje, že část genů působí na hlubší biologické mechanismy, které ovlivňují jak regulaci příjmu potravy, tak citlivost mozku na odměnu.

Ne všechny geny se ale chovají stejně. Například známý gen FTO, který výrazně ovlivňuje riziko obezity, se se sklonem ke kouření nespojoval. To ukazuje, že genetika obezity je velmi složitá a pouze některé genetické varianty jsou společné pro obě charakteristiky.

Co to znamená?

Tyto poznatky ukazují, že obezita ani závislost na nikotinu nejsou jen otázkou silné vůle.

Na jejich vzniku se podílí složitá kombinace genetické výbavy, fungování mozku, životního prostředí i životního stylu.

Lepší porozumění těmto společným mechanismům může v budoucnu pomoci při vývoji nových léků i účinnějších postupů, které budou současně podporovat odvykání kouření a pomáhat s regulací tělesné hmotnosti.

Ačkoliv genetika není osudem, pomáhá vysvětlit, proč někteří lidé bojují s kouřením nebo nadváhou více než jiní. Právě pochopení těchto biologických souvislostí může vést k účinnější a více individualizované léčbě.