Moderní technologie jsou dnes běžnou součástí našich dnů. Pomáhají nám pracovat, učit se, odpočívat, být v kontaktu s blízkými i organizovat každodenní život. Samy o sobě nejsou problémem - důležité je spíš to, jaké místo v našem životě dostávají a co se děje ve chvíli, kdy začínají nahrazovat spánek, vztahy, soustředění nebo čas pro sebe.
V EUNOMA Clinic vnímáme téma používání technologií bez moralizování a bez zbytečného strašení. Digitální svět je součástí reality, ve které žijeme. O to důležitější je umět rozlišit, kdy nám slouží dobře, a kdy už se z nenápadného návyku stává zátěž pro psychiku, rodinu nebo každodenní fungování.
Zdravý vztah k technologiím neznamená používat je co nejméně. Znamená spíš zachovat si možnost volby, nadhled a schopnost být offline bez výrazného napětí. Preventivní doporučení se proto opírají hlavně o vědomé nastavování hranic, střídání online a offline aktivit a průběžné vnímání toho, jak technologie působí na spánek, pozornost nebo vztahy.
Pokud člověk používá mobil, počítač nebo sociální sítě jako nástroj, který mu něco usnadňuje, nemusí být vysoký čas online sám o sobě problém. Varovnější bývá situace, kdy zařízení začíná fungovat jako automatická úleva od nudy, stresu, nejistoty nebo nepříjemných emocí a kdy bez něj roste neklid či podráždění.
Pojem netolismus označuje nelátkovou závislost na internetu a jeho službách. Může zahrnovat potřebu být neustále online, opakovaně kontrolovat mobil, trávit dlouhý čas na sociálních sítích, v online hrách, při sledování videí, nakupování nebo v jiných digitálních aktivitách, které člověk postupně přestává ovládat. Do této kategorie spadá i závislost na virtuálních vztazích (seznamovací aplikace) a virtuální sexualitě (pornografie).
Nejde jen o počet hodin strávených na telefonu nebo počítači. Důležité jsou hlavně dopady: zanedbávání povinností, oslabení vztahů, zhoršený spánek, ústup od dřívějších zájmů nebo pocit, že „bez online světa to nejde“. Právě ztráta kontroly a omezení běžného života patří mezi nejdůležitější signály, že už nejde jen o zvyk, ale o problém, který si zaslouží pozornost.
Téma moderních technologií se netýká jen digitální závislosti. Do stejné oblasti patří i další rizikové jevy, které se často objevují ve školní i rodinné prevenci: kyberšikana, kybergrooming a sexting.
Tato témata mají společné to, že se odehrávají v prostředí, které je rychlé, snadno dostupné a často bezprostředně vstupuje do soukromí člověka. Proto bývají psychicky velmi zatěžující a zvlášť u dětí a dospívajících je důležité o nich mluvit srozumitelně, klidně a včas.
Kyberšikana je záměrné ubližování prostřednictvím digitálních technologií, například přes internet, sociální sítě, e-mail nebo zprávy. Může mít podobu zesměšňování, urážek, výhrůžek, ponižování nebo vydírání a její síla spočívá i v tom, že člověka může zasahovat opakovaně a prakticky kdekoli.
Na rozdíl od běžné šikany nemusí zůstávat jen v jednom prostředí. Přesouvá se domů, do večerních hodin i do prostoru, který by jinak měl být bezpečný. Právě proto je důležité brát online ubližování vážně a nevnímat ho jako něco „méně skutečného“ jen proto, že probíhá přes obrazovku.
Kybergrooming označuje nebezpečnou manipulaci v online prostředí, při níž si pachatel získává důvěru dítěte nebo dospívajícího a postupně ji zneužívá. Často vystupuje pod falešnou identitou, komunikuje přívětivě a vytváří pocit porozumění nebo blízkosti, aby později mohl tlačit na osobní informace, intimní obsah nebo osobní setkání.
Právě nenápadný začátek dělá z kybergroomingu tak závažné riziko. Nezačíná hrozbou, ale zájmem. Ne útočností, ale vstřícností. Proto je důležité, aby děti i dospívající věděli, že nepříjemný pocit, tajná komunikace nebo tlak na překračování hranic jsou vždy důvodem se svěřit a nezůstávat na situaci sami.
Online stalking znamená opakované a nechtěné sledování, kontaktování nebo obtěžování přes digitální kanály. Může jít o časté zprávy, kontrolování aktivit na sociálních sítích, vyhrožování, vydírání nebo snahu být člověku neustále nablízku i přes jeho jasný nesouhlas. Na rozdíl od běžného zájmu je pro online stalking typický tlak, narušování hranic a pocit, že člověk nemá před obtěžováním kam uniknout. V praxi se může objevovat samostatně, nebo spolu s kyberšikanou a dalším online násilím.
Sexting znamená sdílení zpráv, fotografií, videí nebo jiného obsahu se sexuální tematikou. Riziko nespočívá jen v samotném odeslání, ale hlavně v tom, že po sdílení už člověk nemá plnou kontrolu nad tím, co se s obsahem stane dál.
U dospívajících i dospělých je proto důležité mluvit o souhlasu, hranicích, bezpečí a důsledcích. Obsah, který byl původně určen jedné osobě, se může stát nástrojem nátlaku, ponížení nebo součástí dalších forem online násilí, včetně kyberšikany nebo kybergroomingu.
Prevence nezačíná zákazem, ale vztahem. U dětí i dospívajících pomáhá zájem, otevřená komunikace, srozumitelná pravidla a bezpečný prostor pro sdílení. U dospělých bývá klíčové vědomé zacházení s telefonem, střídání online a offline režimu a průběžné vnímání toho, zda technologie používají oni, nebo technologie používají je.
Odborná pomoc je na místě ve chvíli, kdy používání technologií začíná výrazně zasahovat do každodenního fungování. Může jít o poruchy spánku, ztrátu kontroly, zanedbávání školy nebo práce, ústup od běžných zájmů, napětí v rodině nebo dlouhodobý psychický diskomfort spojený s online prostředím.
Stejně tak má smysl vyhledat podporu tehdy, když se dítě nebo dospívající setká s kyberšikanou, nepříjemnou manipulací nebo tlakem na sdílení intimního obsahu. Včasná reakce často pomáhá předejít hlubším dopadům na psychiku, vztahy i pocit bezpečí.
Pokud cítíte, že používání technologií začíná ovlivňovat vaši psychickou pohodu, vztahy nebo každodenní fungování, není nutné zůstávat na to sami. V rámci EUNOMA Clinic se tomuto tématu věnují adiktoložka Kristýna Březová a dětská psycholožka Rút Jungwirthová, které mohou nabídnout citlivý a odborný prostor pro dospívající, dospělé i rodiče, kteří chtějí situaci lépe porozumět a hledat funkční cestu dál. Ozvěte se nám a společně se podíváme na to, co se ve vašem životě děje - bez hodnocení, s respektem a s důrazem na skutečné potřeby člověka.
Adiktologii se věnuji přes 10 let. Vystudovala jsem bakalářský obor Adiktologie na 1. lékařské fakultě a jsem absolventkou Všeobecného lékařství na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. V rámci výzkumu se zaměřuji na oblast preventivní medicíny a epidemiologie.
Základem mého přístupu v práci s klienty je propojování vědeckých důkazů s komplexním přístupem k duševnímu zdraví. Lékařské znalosti mi v adiktologické praxi pomáhají vidět odborné souvislosti a lépe klientům porozumět.
