Poruchy příjmu potravy se netýkají jen známých diagnóz, jako je anorexie nebo bulimie. V posledních letech se stále častěji setkáváme i s novodobými formami a rizikovými vzorci chování, které mohou být na první pohled méně nápadné, ale pro zdraví i psychiku jsou stejně závažné.
U dospívajících nebo mladých dospělých se tyto potíže často rozvíjejí nenápadně. Rodiče nebo blízcí si mohou všimnout změn ve vztahu k jídlu, tělu, pohybu nebo alkoholu, ale dlouho je považovat za „fázi“, snahu o zdravější životní styl nebo běžnou nejistotu v období dospívání. Právě včasné rozpoznání je ale zásadní.
Pojmy jako drunkorexie, bigorexie nebo ortorexie popisují specifické a často podceňované problémy ve vztahu k jídlu, tělu a výkonu. Nejde o módní označení ani o přehnané nálepky, ale o reálné potíže, které mohou výrazně narušit zdraví, fungování v rodině i psychickou pohodu.
Společným jmenovatelem bývá nadměrná kontrola, úzkost spojená s jídlem nebo tělem a postupné omezování běžného života. Člověk se může na první pohled jevit jako disciplinovaný, „zdravě žijící“ nebo sportovně orientovaný, ve skutečnosti však může být pod velkým tlakem a vnitřním napětím.
Drunkorexie označuje chování, při kterém člověk vynechává jídlo nebo výrazně omezuje příjem potravy proto, aby si „ušetřil kalorie“ na alkohol. Často se objevuje u dospívajících a mladých dospělých, zejména v prostředí, kde je pití alkoholu spojeno se společenským tlakem a zároveň s obavou z přibírání.
Na první pohled může jít jen o občasné vynechání jídla před večírkem, ale problém může být hlubší. Kombinace hladovění a alkoholu zvyšuje riziko podvýživy, poruch soustředění, úrazů, black-outů i rozvoje dalšího rizikového chování.
Pro blízké může být varovným signálem například to, že dospívající nebo mladý dospělý vynechává večeře, vrací se z akcí bez jídla, mluví o „šetření kalorií na alkohol“ nebo se výrazně snaží kompenzovat společenské pití omezením jídla.
Bigorexie je porucha spojená s posedlostí svalnatostí a přesvědčením, že tělo není nikdy dostatečně velké, silné nebo vyrýsované. Člověk může trávit mnoho hodin v posilovně, přehnaně kontrolovat jídelníček a stále mít pocit, že jeho tělo neodpovídá ideálu.
Tato porucha se netýká jen mužů, i když u nich bývá častěji viditelná. Typické je neustálé porovnávání se s ostatními, nespokojenost s vlastním vzhledem, tlak na výkon a někdy i nebezpečné experimentování s doplňky stravy nebo jinými látkami jako jsou anabolické steroidy.
V praxi může bigorexie vést k tomu, že pohyb přestane být zdravou součástí života a stane se nutkavým chováním. Člověk pak cvičí i přes únavu, zranění nebo nemoc, protože má obavu, že jinak „ztratí formu“.
Ortorexie označuje chorobnou posedlost „správnou“, „čistou“ nebo „dokonalou“ výživou. Zdravý zájem o jídelníček se postupně může změnit v přísný systém zákazů, strach z „nečistého“ jídla a výrazné omezení společenského života.
Člověk s ortorektickými tendencemi může trávit hodiny výběrem potravin, kontrolou složení a plánováním jídel. Navenek může působit velmi disciplinovaně, ve skutečnosti však bývá pod silným tlakem a vnitřní úzkostí.
Vedle ortorexie se můžeme setkat i s dalšími rizikovými vzorci, například s nočním přejídáním nebo s dlouhodobým chaotickým režimem jídla, kdy se během dne jí málo a většina energie se přesouvá do večerních či nočních hodin. I tyto projevy mohou být signálem, že vztah k jídlu není v rovnováze.
Poruchy příjmu potravy nejsou jen otázkou silné vůle nebo „špatných návyků“. Jde o závažné stavy, které mohou ovlivnit fyzické zdraví, psychiku i sociální fungování. U dospívajících navíc mohou zasahovat do růstu, hormonálního vývoje, soustředění a prospěchu a výkonu ve škole.
Dlouhodobé omezování jídla, přejídání s kompenzacemi, přehnané cvičení nebo silná fixace na tělo mohou vést k podvýživě, únavě, výkyvům nálad, poruchám spánku, úzkostem a zhoršení vztahů v rodině. V některých případech se přidává i riziko závislostního chování nebo zneužívání látek.
Čím dříve se problém zachytí, tím lépe se s ním pracuje. Včasná pomoc často znamená, že není nutné čekat na plně rozvinutou poruchu, ale je možné zasáhnout už ve fázi varovných signálů.
Varovným signálem bývá náhlá změna stravovacích zvyklostí, vynechávání společného jídla, přísné dělení potravin na „dobré“ a „zakázané“, časté komentování váhy nebo těla a silná nespokojenost se vzhledem. Podezřelé může být i to, když dítě nebo dospívající začne jídlo nebo pohyb vnímat jako zdroj stresu místo běžné součásti dne.
Dalším signálem je nadměrná kontrola, potřeba mít všechno přesně naplánované nebo silná nervozita, pokud se režim naruší. U části mladých lidí se přidává také izolace, podrážděnost, tajnůstkářství nebo zhoršení vztahů doma.
Důležité je nehodnotit jen jeden jednotlivý projev, ale celkový obraz. Jeden vynechaný oběd ještě nic nedokazuje, opakovaný vzorec chování už ale může být důvodem k odbornému posouzení.
Pokud máte obavu o své dítě nebo blízkého člověka, je vhodné začít klidným a otevřeným rozhovorem. Pomáhá mluvit o tom, co pozorujete, místo kritiky vzhledu nebo komentářů k váze. Věty typu „všiml(a) jsem si, že často vynecháváš jídlo, a působíš, že jsi ve stresu/nervózní/pod tlakem“ bývají mnohem užitečnější než obviňování.
Nevyplatí se bagatelizovat problém ani čekat, že „z toho vyroste“. U poruch příjmu potravy bývá právě včasná a citlivá reakce rodiny důležitým faktorem na cestě ke změně.
Stejně tak není vhodné snažit se situaci vyřešit tlakem, zákazem nebo komentováním vzhledu. Tyto přístupy často vedou spíše k většímu uzavření a prohloubení problémů než ke zlepšení.
Nutriční terapeutka pomáhá zmapovat jídelní režim, rozlišit běžné výživové chyby od rizikového chování a navrhnout bezpečný a realistický postup. U dospívajících je zvlášť důležité pracovat citlivě, bez tlaku a s respektem k psychické situaci i rodinnému kontextu.
Součástí péče není jen „co jíst“, ale také jak znovu vytvořit vztah k jídlu, který nebude založený na strachu, zákazu nebo extrému. V případě poruch příjmu potravy je nutriční péče propojena s psychologickou, psychiatrickou, případně adiktologickou podporou, protože poruchy příjmu potravy mohou zasahovat do více oblastí najednou.
Včasná konzultace může být velmi přínosná i tehdy, když ještě nejde o jasně rozvinutou poruchu. Často stačí zachytit rizikový vzorec chování, upravit režim a zabránit tomu, aby se problém dále prohluboval.
K odbornému vyšetření je vhodné přijít tehdy, pokud si všímáte opakovaného omezování jídla, rychlých změn hmotnosti, strachu z běžných potravin, nutkavého cvičení, kompenzací po jídle nebo výrazného stresu spojeného s tělem a stravováním.
Objednat se dává smysl i ve chvíli, kdy se problém začíná promítat do rodinných vztahů, školy, sportu nebo celkové psychické pohody. U dospívajících je lepší reagovat dříve než později.
V EUNOMA Clinic se na problematiku poruch příjmu potravy díváme komplexně a s ohledem na věk, rodinnou situaci i psychické zdraví. Při konzultaci u nutriční terapeutky se zaměřujeme na to, co je bezpečné, udržitelné a skutečně pomáhá obnovit zdravější vztah k jídlu.
Pokud máte obavu o své dítě, partnera nebo jiného blízkého člověka, nemusíte čekat, až se situace zhorší. Včasná odborná podpora může být prvním krokem ke zlepšení.
Pokud máte pocit, že se vztah k jídlu, tělu nebo pohybu u vás nebo vašeho blízkého začíná zhoršovat, objednejte se na konzultaci u nutriční terapeutky Kateřiny Kozákové v EUNOMA Clinic.
Adiktologii se věnuji přes 10 let. Vystudovala jsem bakalářský obor Adiktologie na 1. lékařské fakultě a jsem absolventkou Všeobecného lékařství na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. V rámci výzkumu se zaměřuji na oblast preventivní medicíny a epidemiologie.
Základem mého přístupu v práci s klienty je propojování vědeckých důkazů s komplexním přístupem k duševnímu zdraví. Lékařské znalosti mi v adiktologické praxi pomáhají vidět odborné souvislosti a lépe klientům porozumět.
