Káva nepůsobí na každého stejně. Zatímco jeden člověk se po ní lépe soustředí, cítí více energie a lepší výkon, jiný má bušení srdce, vnitřní neklid, třes, horší spánek nebo úzkost. Nejde přitom jen o „citlivější povahu“. Výzkum ukazuje, že na reakci na kofein se podílí i genetické rozdíly, zejména v systémech spojených s metabolismem kofeinu a s jeho působením v mozku.
Abychom rozuměli citlivosti na kávu, je potřeba začít u adenosinu. Adenosin je látka, která se v mozku postupně hromadí během dne a přispívá k pocitu únavy, zpomalení a potřeby odpočinku.
Kofein funguje tak, že blokuje adenosinové receptory, hlavně receptory typu A2A, a tím „odbrzďuje“ nervový systém. Výsledkem je bdělost, menší ospalost a vyšší aktivace.
U některých lidí je tento efekt příjemný a užitečný. U jiných se ale může proměnit v nepříjemné přestimulování, vnitřní napětí nebo úzkost. Záleží na tom, jak citlivý je daný nervový systém a jak rychle tělo kofein odbourává.
Reakce na kávu nejsou u lidí stejné, protože vstupuje do hry více biologických faktorů. Jedna část rozdílu souvisí s tím, jak rychle organismus kofein metabolizuje. Druhá část souvisí s tím, jak citlivě reagují receptory v mozku, přes které kofein působí.
Právě proto může mít stejná dávka kávy u dvou lidí úplně jiný efekt. Jeden se cítí bděleji a soustředěněji. Druhý má pocit, že je „přestimulovaný“, hůře se soustředí, je neklidný nebo má pocit úzkosti.
Jedním z nejlépe prozkoumaných genů je CYP1A2. Tento gen kóduje enzym v játrech, který se podílí na odbourávání kofeinu. U části lidí funguje tento systém rychleji, u části pomaleji.
To má praktický význam. Pokud je kofein odbouráván pomaleji, zůstává v těle déle a jeho stimulační účinek trvá delší dobu. To může znamenat výraznější vliv na spánek, větší neklid odpoledne nebo večer a silnější vnímání vedlejších účinků po stejném množství kávy.
Laicky řečeno: dva lidé vypijí stejný šálek, ale jeden „kofein spálí“ rychleji a druhý ho cítí mnohem déle.
Druhým velmi důležitým genem je ADORA2A, který souvisí s adenosinovými receptory v mozku. Právě zde kofein blokuje účinek adenosinu, a tím zasahuje do regulace bdělosti, spánku a napětí.
Výzkum ukazuje, že variace v tomto genu mohou souviset s vyšší citlivostí na účinky kofeinu na úzkost a spánek. Jinými slovy, u některých lidí se po kofeinu snadněji objeví neklid, bušení srdce nebo horší usínání. Nejde tedy jen o to, kolik kávy vypijete, ale také o to, jak citlivý je váš adenosinový systém.
Zajímavé je, že některé studie ukázaly i vztah mezi genotypem ADORA2A a množstvím obvykle vypité kávy. To naznačuje, že citlivost na kofein může ovlivňovat i to, kolik kávy si člověk dlouhodobě udržuje jako běžný návyk.
Kofein neovlivňuje jen únavu a bdělost. Mozkové systémy pro adenosin a dopamin jsou propojené. To je důležité proto, že dopamin souvisí s motivací, odměnou, pocitem „chci pokračovat“ a částečně i s tím, proč je pro některé lidi káva tak přitažlivá.
Výzkum také popisuje, že do variability reakce na kofein mohou vstupovat i dopaminové geny, například DRD2 a DAT1. U části lidí může být po kofeinu výraznější aktivace systému odměny a motivace, ale u citlivějších jedinců se tato aktivace může projevit spíše jako vnitřní napětí, rozladění nebo neklid. To je důvod, proč někteří lidé popisují, že je káva„dobře nastartuje“, zatímco jiní ji vnímají jako nepříjemně rozrušující.
Jedna z klasických studií ukázala souvislost mezi variantami v genech ADORA2A a DRD2 a úzkostí vyvolanou kofeinem. U lidí, kteří dostali střední dávku kofeinu, se ukázalo, že genetické rozdíly mohou ovlivnit, jak silně úzkost prožívají.
Současně přehledy studií potvrzují, že genetické rozdíly v genech CYP1A2 a ADORA2A mohou modifikovat vztah mezi kofeinem a výsledky spojenými s mozkem, například úzkostí, nespavostí nebo kognitivním výkonem. To znamená, že citlivost na kávu je reálný biologický jev, ne jen subjektivní dojem.
Spánek bývá jedna z prvních oblastí, kde se citlivost na kofein projeví. Kofein může prodlužovat dobu usínání, snižovat kvalitu spánku nebo zhoršovat pocit odpočinutí ráno po probuzení. U citlivějších lidí se tyto efekty objeví i při menším množství nebo i při pití kávy odpoledne.
Z klinického pohledu je důležité si všimnout, že člověk nemusí mít po kávě jen problém s usnutím. Někdy se projeví i jemnější příznaky: neklidný večer, horší „ztišení myšlenek“, vyšší vnitřní aktivace nebo pocit, že se tělo neumí přepnout do klidového režimu.
Citlivost na kávu stojí za pozornost zejména tehdy, pokud se po kofeinu opakovaně objevuje:
Pokud člověk tyto příznaky pozoruje dlouhodobě, má smysl neřešit jen „kolik kávy je normální“, ale zamyslet se nad individuální citlivostí, stresem, spánkem a celkovou psychickou zátěží.
Prakticky bývá užitečné začít jednoduchým sebepozorováním:
U některých lidí pomůže snížení dávky, posun kofeinu na dřívější dobu, nebo úplné vysazení v obdobích zvýšené zátěže. Někdy totiž nejde o zakázání sikávy jako takové, ale o to, že organismus právě v dané fázi života na kofein reaguje citlivěji.
Pokud po kávě pravidelně dochází k výrazné úzkosti, palpitacím, nespavosti nebo zhoršení psychické stability, je vhodné podívat se na situaci komplexně. V některých případech může kofein jen zvýrazňovat už existující přetížení nervového systému, úzkostnou poruchu, nedostatek spánku nebo dlouhodobý stres.
V EUNOMA Clinic na podobné potíže nahlížíme v souvislostech. Nejen přes samotný kofein, ale i přes celkový psychický stav, režim spánku, životní styl, míru zátěže a individuální biologické nastavení člověka.
Citlivost na kávu není náhoda. Z biologického hlediska ji ovlivňuje především:
Proto může být káva pro jednoho člověka užitečný nástroj a pro jiného zbytečný stresor. Nejlepší doporučení tedy není „kávu ano“ nebo „kávu ne“, ale poznat vlastní reakci a přizpůsobit tomu dávku, načasování i celkový denní režim.
Adiktologii se věnuji přes 10 let. Vystudovala jsem bakalářský obor Adiktologie na 1. lékařské fakultě a jsem absolventkou Všeobecného lékařství na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. V rámci výzkumu se zaměřuji na oblast preventivní medicíny a epidemiologie.
Základem mého přístupu v práci s klienty je propojování vědeckých důkazů s komplexním přístupem k duševnímu zdraví. Lékařské znalosti mi v adiktologické praxi pomáhají vidět odborné souvislosti a lépe klientům porozumět.
