Co dělat, když partner, rodič nebo jiný blízký člověk pije více, než je zdravé? Kde končí pomoc a začíná přebírání odpovědnosti? A může rodina něco změnit, i když člověk se závislostí léčbu odmítá?
Právě o těchto otázkách mluvila naše adiktoložka Mgr. Michaela Jelínková v nově publikovaném rozhovoru pro FocusOn v pořadu (NE)Závislí.
V rozhovoru se věnuje především tomu, jak závislost ovlivňuje celou rodinu, proč blízcí často začnou za člověka se závislostí přebírat jeho povinnosti a proč někdy není potřeba čekat, až se ke změně rozhodne právě on.
Poslechněte si celý rozhovor na FocusOn.
Když má někdo v rodině problém s alkoholem nebo jinou návykovou látkou, jeho okolí se často postupně začne přizpůsobovat celé situaci.
Partner například převezme péči o děti, začne řešit finance nebo omlouvat problémy v práci. Rodiče mohou za dospělé dítě vyřizovat jeho povinnosti, splácet dluhy nebo opakovaně napravovat následky jeho chování.
Navenek může rodina stále fungovat. Uvnitř však narůstá stres, napětí, nejistota a únava.
Podle Michaely Jelínkové je přitom důležité vnímat závislost nejen jako problém jednotlivce, ale také jako problém, který zasahuje celý systém vztahů.
Když se jeden člověk v rodině začne měnit, mění se postupně i fungování ostatních.
To je důvod, proč může mít smysl odborná pomoc i pro člověka, který sám problém se závislostí nemá.
Jednou z nejčastějších obav blízkých někoho se závislostí je:
„Co můžu dělat, když on sám nechce přestat pít?“
Možná více, než si myslíte.
Rodina nemusí čekat, až člověk se závislostí problém uzná nebo se rozhodne nastoupit léčbu. Blízký člověk může vyhledat adiktologickou konzultaci sám.
Nemusí přitom jít o dlouhodobou terapii. Už jednorázová konzultace může pomoci zorientovat se v situaci, pochopit, co se v rodině děje, a promyslet další postup.
Odborník může pomoci například s otázkami:
Jedním z nejdůležitějších témat je hranice mezi podporou a přebíráním odpovědnosti.
Je přirozené chtít člověku, kterého máme rádi, pomoci. Problém nastává ve chvíli, kdy začneme systematicky odstraňovat následky jeho užívání.
Může jít například o:
Takové jednání často vzniká z dobrého úmyslu. Dlouhodobě ale může vést k tomu, že člověk se závislostí nemusí plně čelit důsledkům svého chování.
Podpora neznamená dělat za druhého to, co může a potřebuje dělat sám.
Odpovědnost za abstinenci nebo změnu užívání nakonec nemůže nést partner, rodič ani jiný blízký člověk.
Pojem spoluzávislost se v běžné řeči používá často, ale je důležité být při jeho používání opatrný. Ne každý člověk, který žije s někým se závislostí, je automaticky „spoluzávislý“.
Podstatnější než nálepka je podívat se na konkrétní chování a vztahové vzorce.
Například:
Pomáhám, když blízkého podporuji v tom, aby vyhledal odbornou pomoc, sdílím s ním své obavy a zároveň respektuji jeho odpovědnost.
Přebírám odpovědnost, když za něj opakovaně řeším důsledky jeho užívání, kryji jeho problémy nebo přizpůsobuji celý svůj život tomu, aby se minimalizovaly následky jeho chování.
Právě nastavení těchto hranic může být pro rodinu velmi obtížné. A právě tady může být užitečná konzultace s adiktologem.
Z pohledu adiktologie není důležité pouze to, kolik člověk vypije, ale také jakou roli alkohol v jeho životě plní a jaké má jeho užívání důsledky.
Alkohol může například sloužit jako způsob, jak:
Proto samotné odstranění alkoholu nemusí automaticky vyřešit všechny problémy.
Za užíváním může být celá řada nenaplněných potřeb, dlouhodobý stres, psychické obtíže, vztahové problémy nebo naučené způsoby zvládání náročných situací.
Závislost může být viditelnou špičkou ledovce. Pod ní se často nachází mnohem širší příběh člověka.
Dalším častým omylem je představa, že jakmile člověk přestane pít, rodinný problém automaticky zmizí. Realita bývá složitější.
Pokud rodina dlouhou dobu fungovala v režimu kontroly, obav, hádek a napravování následků, jednotlivé role se během závislosti změnily.
Partner se mohl naučit všechno kontrolovat. Děti mohly začít přebírat zodpovědnost, která jim nepřísluší. Druhý partner mohl dlouhodobě rozhodovat o financích nebo chodu domácnosti.
Když člověk začne abstinovat, je potřeba tyto vztahové vzorce postupně měnit.
Abstinence je důležitý krok, ale sama o sobě ještě neobnoví důvěru ani vztahy.
Důvěra se většinou vrací postupně, prostřednictvím opakovaných zkušeností, dodržených dohod, otevřené komunikace a předvídatelného chování.
Pokud máte doma člověka, jehož pití nebo jiné užívání vás začíná výrazně ovlivňovat, nemusíte čekat na „správný okamžik“. Můžete začít u sebe.
Zkuste si položit několik otázek:
Co přesně se v naší rodině kvůli užívání změnilo?
Co za svého blízkého pravidelně řeším, přestože je to jeho odpovědnost?
Čeho se bojím, kdybych přestal/a jeho problémy napravovat?
Jaké hranice potřebuji nastavit, abych chránil/a sebe a případně i děti?
Co mohu ovlivnit já, i když on zatím změnu nechce?
Pokud na tyto otázky sami nenacházíte odpověď, nemusíte na ně být sami.
V EUNOMA Clinic nabízíme adiktologické poradenství nejen lidem, kteří řeší vlastní užívání, ale také jejich partnerům, rodičům a dalším blízkým.
První konzultace může být prostorem, kde společně zmapujeme situaci a hledáme konkrétní a realistické kroky. Není nutné, aby se na konzultaci hned účastnila celá rodina, začít může klidně jeden člověk.
Můžeme společně řešit například:
Cílem není hledat viníka. Cílem je porozumět tomu, co se ve vztazích děje, a najít způsob, jak situaci zvládat zdravěji a s větší jistotou.
V rozhovoru pro FocusOn se Michaela Jelínková věnuje mimo jiné tomu, jak může rodina postupovat, když člověk se závislostí léčbu odmítá, jaké komunikační vzorce mohou vztahy zhoršovat, jak probíhá proces změny a proč je důležité rozlišovat mezi podporou a přebíráním odpovědnosti.
Nemusíte čekat, až bude problém „dost velký“ nebo až se ke změně rozhodne druhý člověk. První konzultace může být jednoduše bezpečným prostorem pro zorientování se v tom, co se děje a jaký další krok dává smysl.
Adiktologii se věnuji přes 10 let. Vystudovala jsem bakalářský obor Adiktologie na 1. lékařské fakultě a jsem absolventkou Všeobecného lékařství na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. V rámci výzkumu se zaměřuji na oblast preventivní medicíny a epidemiologie.
Základem mého přístupu v práci s klienty je propojování vědeckých důkazů s komplexním přístupem k duševnímu zdraví. Lékařské znalosti mi v adiktologické praxi pomáhají vidět odborné souvislosti a lépe klientům porozumět.
